SMARAGDOVÁ DESKA I.

Historie Thotha, Atlanťana

Já, Thoth, Atlanťan, mistr mystérií, strážce
záznamů, mocný král, mág, žijící z generace
na generaci, chystám se vložit do Síní Amenti,
ustanovené jako pomoc těm, kteří přijdou
potom, tyto záznamy moudrosti Velké
Atlantidy. Ve velkolepém městě Keor na
ostrově Undal v čase dávno minulém, započal
jsem tuto inkarnaci.
Ne jako malí lidé současného věku, žili a
umírali mocní Atlantidy spíše z aeonu na aeon,
obnovujíc své životy v Síních Amenti, kde řeka
života teče bez přestání vpřed. Stokrát jsem
sestoupil po temné cestě vedoucí ke světlu a
stejně tak mnohokrát vystoupil z temnoty do
světla, schopnosti a síly obnovené. Teď na čas
sestupuji a člověk Khému (Khém je starověký
Egypt, pozn. překl.) víc mě nepozná. Avšak v čase dosud nezrozeném znovu povstanu, mocný a vlivný, žádající zúčtování od svých následníků. Potom si dej pozor, ó člověče z Khému, pokud jsi
falešně zradil moje učení, svrhnu tě z tvých výšin do temnoty jeskyň, odkud pocházíš.

Nevyzraď moje tajemství člověku ze Severu, ani člověku z Jihu, neb
dostihne tě moje kletba. Pamatuj a dbej na má slova, že se jistě
jednoho dne vrátím a vyžádám to, co jsi střežil. Vždy, dokonce z
místa za časem a za smrtí, odměním či ztrestám tě podle zásluhy.
Skvělý byl můj lid v dávných dnech, skvělý v porovnání s malým
lidem kolem mně teď; poznajíc moudrost starého, hledajíc hluboko
v srdci nekonečna poznání, které přináleželo mladosti Země. Byli
jsme rozumní díky moudrosti Dětí Světla, které u nás přebývali.
Silní díky moci vycházející z věčného ohně.
A největší ze všech dětí člověka byl můj otec, Thotme, strážce
velkého chrámu, spojnice mezi Dětmi Světla, které pobývali uvnitř
chrámu a rasami člověka, které obývaly deset ostrovů. Hlásná
trouba, po těch třech, Obyvatelích Undalu, mluvící ke Králům
hlasem, který je třeba poslouchat. Tam jsem vyrostl z dítěte v
muže, otcem zasvěcovaný do starých mystérií, dokud nevzplanul
vnitřní oheň moudrosti, dokud nezahořel pohlcujícím plamenem.
Až v jeden velký den přišel rozkaz od Obyvatele Chrámu, že budu
přiveden před něho. Jen několik dětí člověka pohlédlo do oné
mocné tváře a žili už ne jako synové člověka, ale jako Děti Světla,
kdy nejsou inkarnovány ve fyzickém těle.
Byl jsem vybrán ze synů člověka, vyučován Přebývajícím, aby jeho
záměry mohly být splněné, záměry v lůně času ještě nezrozené.
Dlouhé věky jsem pobýval v Chrámu, učil se stále víc a víc
moudrosti, dokud jsem taky já nepřistoupil ke světlu vydávanému
velkým ohněm. Naučil mě cestě k Amenti, podsvětí, kde sedí
mocný král na svém trůnu moci. Před Pány Života a Pány Smrti
hluboko jsem se v úctě poklonil a dostal jsem jako dar Klíč Života.
Byl jsem osvobozen ze Síní Amenti, nesvázaný smrtí, koloběhem
života. Cestoval jsem daleko ke hvězdám, kterým se prostor a čas
stali nicotou. Potom jsem zhluboka pil z poháru moudrosti, podíval
se do srdcí lidí a objevil větší tajemství a byl jsem potěšen.
Protože jen v Hledání Pravdy mohla moje Duše být klidná a vnitřní
plamen uhaslý. Během věků co jsem žil, dívajíc se na druhé okolo,
jak ochutnávají z poháru smrti a znovu se vrací ve světle života.
Postupně z Království Atlantského přecházeli vlny uvědomění,
které byly zajedno se mnou jen proto, aby byly nahrazené zrodem
nižší hvězdy. Podle zákona, slovo Pána vyrostlo v květinu. Myšlenky
Atlanťanů začaly upadat do temnoty, až nakonec povstal jeho hněv
z jeho Agwanti, Přebývající (toto slovo nemá žádný anglický
ekvivalent, znamená stav nestrannosti, pozn. ze zdrojového
překladu) hovoří Slovo, volá sílu.
Hluboko v srdci Země synové Amenti uslyšeli a poslouchají, přímo
mění květ ohně, který hoří věčně, mění a posouvají, používají
Logos (latinský výraz pro slovo nebo řeč; pozn. překl.), dokud
ohromný oheň nezměnil svůj směr. Přes svět se potom převalili
ohromné vody, topící a zalévající, měnící rovnováhu Země, dokud
nezůstal jen Chrám Světla stojící na ohromné hoře Undal, stále se
tyčící nad vodami, někde tam byli ti, kteří byli živí, zachráněni před
přívaly proudu.
Potom mě zavolal Pán, pravil: ,,Shromáždi můj lid. Uměním, které
si se naučil,
převeď jej vodami, až dosáhnete zem zarostlých barbarů, žijících v
jeskyních pouště. Tam rozviň plán, který už poznáš.“ Shromáždil
jsem tedy svůj lid a nastoupili jsme na obří koráb Pána. Nahoru
vpluli jsme do rána. Tmavý pod námi leží Chrám. Náhle povstaly
nad něho vody. Ustanovený do času, zmizel z povrchu Země,
ohromný Chrám. Rychle jsme letěli vstříc rannímu slunci, dokud se
pod námi nerozprostřela zem dětí Khému. Zuříc, přicházeli s
kyjemy a oštěpy, pozdvihnutými v hněvu, aby zabili a zničili Syny
Atlantidy.
Potom jsem pozdvihl svou hůl a zaměřil vibrační paprsek, zasahujíc
jich na místě jako úlomky kamene hory. Promluvil jsem k nim
potom klidně a v míru o síle Atlantidy, hovoříc o tom, že jsme děti
Slunce a jeho poslové. Zastrašil jsem jich ukázkou zázračné vědy a
uvolnil je až v okamžiku, když se plazili u mých nohou. Dlouho
jsme žili v zemi Khém, dlouho a ještě déle. Když jsme poslouchali
příkazy Pána, který ač spí, žije věčně, poslal jsem Syny Atlantidy,
vyslal je mnohými směry, aby z lůna času znovu mohla povstat
moudrost u jejich dětí.
Dlouho jsem žil v zemi Khém, činíc velká díla z moudrosti uvnitř.
Děti Khému rostli ve světle poznání. Odstřelil jsem potom cestu do
Amenti, aby jsem si mohl zachovat svou moc, žije věk za věkem
Slunce Atlantidy, udržuje moudrost, uchovává záznamy. Velcí
vyrostli synové Khému, podrobovali si okolní lid, dorůstali pomalu v
silách Duše. Teď jdu na čas z jejich středu do tmavých síní Amenti,
hluboko do síní Země, před Pány Moci, znovu tváří v tvář
Přebývajícímu.
Vystoupil jsem vysoko nad vchod, vstupní bránou, vedoucí dolů do
Amenti. Jen málokdo by si tam s odvahou troufl; jen pár jich prošlo
portálem do tmavé Amenti. Vystoupil jsem přes přechod, Já,
mocná pyramida, použil jsem sílu, která překoná sílu Země
(gravitaci, pozn. ze zdrojového překladu). Hluboko a ještě hlouběji
umisťuji silový dům či komoru, z něj jsem vyřezal kruhový přechod
sahající téměř až k velkému vrcholu. Tam ve vrcholu položil jsem
křišťál, vysílající paprsek do ,,Časoprostoru“, přitahující sílu mimo
éter, koncentrující se nad branou Amenti. (Podívej se na Velkou
Pyramidu od Doreala, pozn. ze zdrojového překladu.) Vybudoval
jsem další komory, všechny zdánlivě prázdné a přece uvnitř skryté
klíče do Amenti. Ten, kdo by si odvážně troufl do tmavých říší,
nechť je nejdříve očištěn dlouhým půstem. Ulehne do kamenného
sarkofágu v mé komoře. Potom mu odhalím velká mystéria.
Brzy bude zaveden na místo setkání se mnou, setkám se s ním
dokonce v temnotách Země, Já, Thoth, Pán Moudrosti, setkám se s
ním, ochráním ho a setrvám vždy s ním. Vystavěl jsem Velkou
Pyramidu podle vzoru pyramidy zemské síly, hořící věčně, aby
taktéž ona mohla přetrvat věky. Do něj jsem vestavěl moje poznání
,,Magické Vědy“, aby jsem tu směl být, když se znovu vrátím z
Amenti. Vždy, zatím co spím v Síních Amenti, moje duše se bude
inkarnovat svobodně se potulujíc, žijíc mezi lidmi v této anebo jiné
formě. (Hermes, trojzrozený) Jsem Vyslancem Země Přebývajícího,
plnící jeho nařízení, aby člověk mohl být pozdvižen. Teď se vracím
do Síní Amenti, zanechávajíc za sebou něco z mojí moudrosti.
Chraňte a uchovejte nařízení Přebývajícího: Pozdvihněte své oči
jen světlu vstříc. Určitě časem budete v jednotě s Pánem, určitě
právem budete v jednotě s Pánem, určitě právem budete v jednotě
se Vším. Teď vás opouštím. Poznáte moje nařízení, uchovejte je a
buďte nimi a já budu s vámi, pomáhající a doprovázející vás do
Světla. Teď se přede mnou otevírá portál. Scházím dolů do temnoty
tmy.


Thot Atlanťan – Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a
interpretace: Doreal
DOSLOVNÍ PŘEKLAD